Jak se blížily Velikonoce, začal jsem přesvědčovat lidi z oddílu o nutnosti jet na Bořeň. Lákal jsem je vyprávěním hrdinských historek o lezení, ženách, Březňáku a zpěvu v Pivním sanatoriu. Nakonec se přece jen pár lidí sešlo, takže jsme mohli vyrazit.
Naše auto ve složení Zuzka, Petr a já mělo jet jako předvoj již v pátek ráno. Nicméně technické komplikace s naším vozem nás zastavily ještě před Libercem. Nezbylo než počkat na odtah a odpoledne to zkusit s jiným autem.
Pokračovat ve čtení „Tradiční velikonoční Bořeň, aneb masakr Březňákem se tentokrát nekonal“