Na přelomu června a července jsme se s Ondrajzem vydali do Gruzie. Něco málo o oblastech, které jsme navštívili, čti a prohlížej níže.
Kutaisi
Druhé největší gruzínské město ležící na západě země. Pro našince význačné tím, že zde v roce 2012 otevřeli mezinárodní letiště, které využívá především nízkonákladový WizzAir. Za navštívení stojí místní market (tržiště), katedrála Bakhrati, případně nová budova parlamentu.
Národní park Lagodekhi
Leží na severovýchodě země v provincii Kachetie na hranicích s Ázerbajdžánem a Dagestánem (Rusko). Geograficky součást Velkého Kavkazu, kopce kolem 3 000 m.n.m. Gruzíni hlídají hranice, zejména s Ruskem, takže turisté v horách prochází hraničními checkpointy a jsou kontrolovány jejich pasy.
Sighnaghi
Malebné městečko v provincii Kachetie, která se proslavila vinařskou produkcí, opevněné dochovanými hradbami z 18. století. Jedno z center gruzínského turistického ruchu. My sem přijeli rovnou z Lagodekhi, pustiny na hranicích s Ázerbajdžánem, kde nám za stanem vyli vlci, a Asiaté na čtyřkolkách nás dosti zaskočili.
Kazbegi
Region na severu země, z Tbilisi snadno dostupný po staré vojenské dálnici spojující Gruzii a Rusko. Městečko Stepancminda leží nedaleko hory Kazbeg ve Velkém Kavkazu a je hlavním výchozím bodem pro turistické tůry v okolí. Je zde jediný silniční přechod Gruzie – Rusko. My si v tomto regionu vybrali trek k jezeru Kelitsadi. Jedná se o třídenní srandu neznačeným terénem přes sedla kolem 3.500 m.n.m. na hranicích s Jižní Osetií, separatistickým regionem s trvalou přítomností ruské armády, který není pod kontrolou gruzínské vlády. Na tomto treku se proto důrazně nedoporučuje zabloudit na západ a překročit hranice do regionu Jižní Osetie. Výchozí bod je Truso Valley cca 15 km jižně od Stepancmindy. Aby zážitek pro západního turistu byl dostatečně silný, nejsou k dispozici kvalitní topografické mapy (platí pro celou Gruzii). My šli podle kompasu, GPS souřadnic, které se nám však stáhly bez mapového podkladu, topografickou mapu jsme měli v další offline aplikaci mapy.cz. Dále nám tak zcela nedoteklo, že v kopcích dosahujících 5 000 m.n.m. začíná v půlce června jaro a tudíž bude ještě dost sněhu. Na druhou stranu touto dobou kvetou kavkazské louky, a to je další silný zážitek, tentokrát pozitivní. Celou srandu jsme završili tím, že jsme nesehnali plynovou kartuši k vařiči a výlet přečkali na ovesných vločkách a chlebu se sýrem.
Svanetie
Region na severozápadě země, opět v pohoří Velkého Kavkazu, obývaný etnikem zvaným Svanové. Správním střediskem je městečko Mestie, které je spolu s vesničkou Ushguli dalším z center turistického ruchu. My si zde vybrali dvoudenní trek z Ushguli do Tekali. Přestože cesta měla být údajně značená v mapách i terénu, opět jsme byli vděční za GPS v mobilu.
Racha
Region, do kterého jsme dostopovali z Tekali. Jižní soused Svanetie. Turisticky opomíjená divočina, pravý gruzínský venkov. Vápencové soutěsky porostlé hustými lesy.
Performers: Lída & Ondra H.