Autor: Ivan Procházka

Výstupy ze Skalnatej doliny – Vysoké tatry

Ke konci léta přemýšlíme, co podniknout v září o prodlouženém víkendu na sv. Václava. Vloni to bylo Arco, tak zvažujeme jiné destinace. Vzhledem k tomu, že se nám letos moc zalíbilo ve Vysokých Tatrách, tak bylo celkem rychle rozhodnuto. V létě na konci června jsme si užili Chatu pod Rysmi a pak Brnčálu. Alice pak Chatu u Popradského plesa a já Skalnatú chatu. Kolem Skalnatého plesa jsem absolvoval zkušební túry během školení RCI. Prolezli jsme si tam hezké cesty, o kterých jsem veděl, že se Alici budou líbit. Když jsem zkoušel poptávat volné ubytování, tak jen Skalnatá chata nám nabídla relativně vyhovující termín, ikdyž jen na 2 noci. Bylo nutné promyslet vhodnou „logistiku“.

Je listopad. Zima se terpve pomalu blíží, ale nás už napadají plány na „zimní radovánky“. Alici a mě láká myšlenka si opět zajet do Vysokých Tater. Na naši výzvu se hlásí Štěpán s jeho kamarádem. Ikdyž se zdá, že jarní prázdniny jsou ještě daleko, nemůžeme otálet, kvůli kroužkům jsme termínem vázaní, a tak zkoušíme poptat volné postele na Brnčále v termínu 24.2. až 2.3. V odpovědi mi potvrzují, že to jde, jen z 1.3. na 2.3. bychom se museli přestěhovat do vedlejší boudy do vlastních spacáků. To zavrhujeme, tahat ještě spacák kvůli jedné noci se nám nechce, takže termín 24.2. až 1.3. platí. Akce se nemůžeme dočkat a poctivě se připravujeme, absolvujeme lavinový kurz, zajedeme do alp na pořádnou lyžovačku a zvládneme i mezi oblevami vysekat pár děr do Krkonošského ledopádu. Dva týdny před odjezdem začínáme intenzivně sledovat počasí a naše velké nadšení z toho, co nám připravuje paní zima, mírně ochabuje. Sněhu ubývá a teplota se zvyšuje. Smutná prognóza. K tomu ještě se z výpravy odhlásil čtvrtý účastník.