Podzimní romantika v Jizerkách – Horolezecký oddíl Železný Brod

Jelikož bylo na první poprázdninové schůzi usneseno, že Blatiny jsou pro tradiční podzimní horooddílové veselení již poněkud ohraná oblast, byly jako náhradní varianta odhlasovány Jizerské hory v termínu 22.10-23.10.2011.

Po počátečních nejasnostech, kdo se ujme organizace této akce a kdo se posléze zúčastní, kdy to ještě v pátek večer vypadalo, že se v sobotu zúčastní dva členové a jeden nečlen a v neděli se přidá třetí člen, nás v sobotu ráno na místě srazu příjemně překvapili Gajzlerovi, kteří tradičně nezklamali a jakožto početná rodina zachránili oddílovou účast. Po mírných zmatcích s hledáním chaty a pána s klíčem od ní a s mírným zpožděním cca 1 hod nakonec úspěšně vyrážíme za lezením z Ferdinandova na Zahradní stráň ve složení: Sasoň s Luckou a Čirou (=pes, přesněji řečeno fena), Standa, Mirka, Štěpán, Ondra H. (dále jen Ondrajs) a moje maličkost. Horolezecký přístup ke skalám suverénně míjíme a následně se plahočíme do kopce typickým jizerskohorským stylem cesta necesta, kolmo k vrstevnici, hlavně se musíme dostat nahoru, je tam turistická. Turistická tam kupodivu byla a spolu se Sasoněm nás dovedla k Zahradní věži, kteroužto skálu jsme si vybrali pro předvádění našeho lezeckého umění. Nevím, čím jsem si to zasloužila, ale byla jsem nominována do týmu s Ondrajsem, pročež naše lezecké výkony vypadaly zhruba takto: rozlézáme se na Špitálské cestě (stupeň č.5), ve které, jak Ondrajs na vrcholu zjišťuje, chybí obě průvodcem avizované skoby, tudíž je nejištěna, navíc jeden z klíčových chytů je tvořen kapsou v zoufalství vyhrabanou do hlíny. Protože si však jsme vědomi toho, že lezení v Jizerkách má svá specifika, ničeho se nelekáme, a po krátkém metodickém intermezzu, kdy nám Ondrajs předvádí slanění v Dülferově sedu, jdeme na další pětku, tentokrát Podzimní cestu. Tu Ondrajs po otestování svého jištění, potažmo oddílového frienda, úspěšně vyvádí na vrchol. Následně si na ní lámeme zuby v tomto pořadí: já, Štěpán a Radek, který za námi dorazil odpoledne a tvrdil, že nebude lézt. Takže leze pofidérní pětku a nahoře se bojí, že ho Zuzka druhý den, až dorazí, nebude mít ráda, neb ho bolí prsty a zítra rozhodně nikam nepoleze, přestože mu Zuzka táhne věci na lezení. Já se Štěpánem si po předchozím debaklu spravujeme chuť na pěkné trojce, Hřebenovce. Následně se začíná šeřit, takže balíme a jdeme zpět do Ferdinandova, tentokrát už správnou cestou. Vzhledem k tomu, že kromě Ondrajse a Radka neměl nikdo hlasitějších námitek a že jsme se s ostatními průběžně shledávali na vrcholu, soudím, že zbytek výpravy byl s lezením spokojen.

Večer se na chatě šťastně shledáváme se Ondrou K. (dále jen Ondra) a Zuzkou a poté vyrážíme poznávat místní kulturně-sociální zařízení. Po výtečném gulášku, klobásce a několika pivech v přátelské atmosféře U Tetřeva se vracíme na chatu, kde připíjíme na Ondrovo zdraví a následně v poklidu dopíjíme zbytek zásob.

Druhý den po líném startu a nezbytné zastávce pro minerálku v Libverdě vyrážíme na Paličník, a to ze Smědavy, neboť Ondrajsův návrh jít od Bártlovy boudy byl po předchozích zkušenostech s chůzí do kopce demokraticky přehlasován 5:1. Začínáme lézt na Kuřích věžích. Ondra se Sasoněm si toufají na Krystalovou cestu na Velkou kuří věž, stupeň č. 4 od Čihuly. Následně jsme svědky napínavé samozáchranné akce a následného slanění za uschlý zbytek čehosi. My méně odvážní lezeme pěknou čtyřku – Klikatou spáru na Dolní kuří věž. Přestože se pomalu blíží večer, jdeme se ještě „jen tak“ kouknout na Paličník. Zde se Ondrajsovi opět zalíbila pětka na závěr, Magnetická cesta na Paličku. Poučena z předchozího dne přenechávám jištění odvážnějším a jdu vyzkoušet trojkový komín za Sasoněm s Ondrou. Jak se ukázalo, byl to strategický tah, společně s Ondrou tvoříme na vrcholu podpůrný tým pro Ondrajse, který s naší morální podporou nasazuje do boje vše včetně vymáchaného břicha ve vrcholovém hrnci. Cestu za ním nakonec dolézá Sasoň a my jdeme napřed občerstvit se na Smědavu, kam za námi zbytek výpravy již za tmy doráží. Nad čajem a pivem po zavírací době hodnotíme celou akci jako příjemnou a úspěšnou.

Text: Lída

Fotky: Standa