Zářijové Vysoké Tatry

Čaj voní a byt Ondry s Lídou se pomalu plní lezuchtivýma lidičkama. Kromě prvně jmenovaných to jsou dále Zuzka s Radkem, Ondra K., Štěpán a trojčlenná posila z Vrchlabí se zkušeným horským vlkem Tomášem, Majdou a Pavlem. Po nadšených debatách nad mapama, rozebírání matroše a vážení lan se scházíme o týden pozděj u dvou aut a vyrážíme okusit nejvyšší Slovenké pohoří..

Odjezd v osm večer, téměř všichni načas (ehm..), napakování matroše, všech dobrot na cestu do aut a můžeme vyrazit směr Turnov – benzínka, Jičín, za Hořicema – nabíračka levnýho benzínu Ono, za Ostroměří na benzínce následuje dilema dálniční známka/na černo/mimo dálnice – nakonec to vyhrála dálniční známka, Olomouc, Hranice, Liptovský Mikuláš, auta zapícháváme kousek u silnice na začátku Demänovské doliny blízko Nízkých Tater, venku kosa a černý myšlenky medvědů.. odvážnější a zimoodolnější jdou spát ven, zbytek spí v autě.

V kempu na začátku Demänovské doliny zabivakujem a vyrážíme okusit Nízké Tatry. Pro ušetření a pro zátěžovej test se do Tomášovy káry nacpem pěkně v devíti lidech. Vyrážíme z doliny směr Ďumbier, na začátku pohoda, za pár km už pěkná potní ždímačka a první sníh. V půli první kopco-rocvičky se už tělo vzteká a nadává mi co tu vůbec dělám – celej rok nic a teď tohle. Na hřebeni si už dupeme pěkně ve sněhu a občas se propadnem do pěkný závěje. Vítr se tu docela rozjíždí, nakonec do tý míry, že kašlem na náš původní cíl a stáčíme to zpátky směrem do naší doliny. Zpátky si ještě vychutnáme pašování autem kolem policejní kontroly v devíti lidech. V kempu povaříme, vysprchujem a ochutnáme kulturu v místní příjemné hospůdce. Vrchlabáci následně mizí spát punkově mimo kemp a my ostatní s průpovídkama o mědvedech zaleháváme a nenecháme se rušit ani medvědo-jelenama běhajícíma okolo kempu (do teď netušíme co za bájný stvoření se tu vyskytovalo).

Dnešní cíl Vysoké Tatry a chata Brnčálka alias Chata pri Zelenom plese, tzn jedem na Poprad doplnit zásoby a hurá do hor. V místním Tescu zálibně okukujem alkohol nad 30% (v Čechách byla prohibice), slintáme nad posledním větším výběrem jídla a razíme do Kežmarských Žlabů kde necháváme auta v hájovně, hlídaný hejnem tatranckých ostrých slepic. Všechny zbytečnosti zůstávají v autě a my se pouštíme do ráje medvědů, hustých lesů a skalních štítů tříhodinovou cestou k Brnčálce. Vítá nás Kežmarský štít a Zelené pleso. Paráda. Dopíjíme všechny plechovky piva za odměnu, že jsme je dotáhli až nahoru a vychutnáváme si pohodu s výhledem na vysoký horský štíty do všech stran.

Ráno nás budí příjemný Slunce do oken s modrou oblohou a první lezeckej den před náma. Následuje  rychlý rozdělení matroše a rychle pod nástup. Tady si ještě pamatuju kam se vydávají ostatní skupiny, potom už je to horší. Tak tedy: Ondra K. a Já – dlouhá občas proroslá trojka na Kozím Hřebeni s jedním těžším místem, Ondra H. s Lídou – Na knihu, pětka, lehce bloudící, Zuzka s Radkem – příjemná linie na Kozí Kopku, Tomáš, Majda, Pavel – pětková hrana kousek od nás – Kozí Hřeben. Parádní sluníčkovej den, většina z nás leze v krátkým triku prostě pohoda. S Vrchlabskou partou potom ještě zkoušíme první dvě dýlky Přes Knihu a hurá zpátky na večeři.

Venku je hnusně, prší a mlha.. vyčkáváme a drtíme Bang (Tady bych chtěl připomenout, že tato skvělá hra nás provázela v kterýkoliv volný čas a po každé večeři do noci). Po obědě to vypadá na sluníčko a tak zkoušíme vystoupat na Beraní Rohy. Nakonec se z mraků vyklubala parádní inverze, která se postupně zvédá až nad vrchol. Ale to už my s veselýma a zároveň trošku vystrašenýma poznámkama mizíme v řetězové cestě, kde testujeme rezavý skoby, zrezivělej žebřík a spousta volných kamenů. Po cestě ještě stihnem odmítnout medicopter a v pořádku dorážíme do chatu, teplou sprchu a večeři.

S Ondrou K. jsme si našli pěknou cestu na Kozí kopku(V-VI) cca dvoudýlková, která pokračuje lehkým terénem až na vrchol. Náš dnešní cíl je ale až Jahňací štít takže pokračujem po skalnatým hřebínku, který se stává čím ostřejší.. není nad to si vyzkoušet práci s lanem obhozením hrotu a pokusit se ho po krkolomným slanění stáhnout :). Po týhle srandě už se bez problémů zdoláváme zbytek a cca ve 14 hodin stojíme na Jahňacím štítu Po návratu, horký sprše a zaplnění žaludku čekáme na zbytek. Vítr to rozjíždí čím dál víc, pomalu se stmívá a všichni už dorazili po velkých výkonech do chaty.. Docela máme obavu o Lídu s Ondrou, kteří ještě bojují ve skalách. Nakonec jsme zjistili, že důvod zdržení byl prostý – čekalo se na magický západ slunec a příchod romantiky, kterou nakonec zkombinoval kamzík ležící v sestupový cestě. Druhá věc byl bonus v podobě znovu a znovu vrhaným lanem na slanění, které vracel vítr do obličeje. To nemluvím o tom, že tihle dva borci přehlédli jeden borhák a část vodopádu, v noci, při větru o síle orkánu prostě slezli. Úspěšně!

Poslední den v Tatrách, počasí polojasno.. Zuzka s Radkem a Ondra odjíždějí dřív domů takže už se radši o nic nepokouší. Naopak Tomáš s Pavlem jdou pokoušet štěstěnu a vyráží na Malý Kežmarský Štít (cca 11 lanových dýlek) a já s Majdou si jdem vylízt na Kozí Štít. Pěkná čtyřko-pětková stěnka s nalezeným a vydolovaným friendem jako bonus a spěcháme zpátky na chatu. Po chvíli doráží i nehorázně utahaná úspěšná Kežmarácká dvojka a my unikáme před blížícím deštěm a tmou zpátky do údolí k autům. U závory do hor ještě chvíli provokujem mědvědy vařením posledních zásob, po kterým následuje přejezd a bivak na louce u vesničky Becheňova s výhledem na bazény – místní zákon nás vyhmátnul během pěti minut, naštěstí se spokojili, že jen přespíme.. hlavně když nepašujem tvrdej 🙂

Dnešek je den pohody, užíváme si krásně hnědý, ale hlavně teplý vody, léhárujem, opalujem a pár z nás se ještě stihne popovídat i s toboganem (někdo i víc než chtěl:). Po nabrání sil si to s jednou obědovou zastávkou v hospě fičíme směr Sulov. Málem bych zapomněl na kulturní stravu – návštěva hradu Strečno (aspoň půlka z nás) a zkoumání přívozu pro auta poháněným proudem řeky.

Náhodně získáváme plánek skal a vyrážíme do srdce Sůlovského masivu. Narážíme na dvě příjemný stěnky na rozlez na kterých se vyřádíme všichni. Na další stěně si Tomáš zkouší místní prásky s nedostatkem místního jištěný – ať si užijem trochu stresu v poslední den 🙂 Pokračujem v protápávání a hledání příjemný skalky až ondru zaujmulo jakýsi mínusko.. číslo nevíme, ale mínus je mínus tak to nebude nic složitýho.. nakonec díky mísňákům se z toho vyklubalo 8- na 5 metrech – zkrátka Ondra zkušeně zabouldroval a zabodoval! Pokračujem v užívání vápna v dalších cestách, až se pomalu odrazuje únava za celý náročný, ale parádní týden a my vyrážíme směr Brod a Vrchlabí.

V neděli cca ve dvě hodiny ráno vystupuju v Brodě a musím říct, že lezecký Tatry byla parádní záležitost a rozhodně si nemyslím, že poslední! Hore zdar!