Výstupy ze Skalnatej doliny – Vysoké tatry
Ke konci léta přemýšlíme, co podniknout v září o prodlouženém víkendu na sv. Václava. Vloni to bylo Arco, tak zvažujeme jiné destinace. Vzhledem k tomu, že se nám letos moc zalíbilo ve Vysokých Tatrách, tak bylo celkem rychle rozhodnuto. V létě na konci června jsme si užili Chatu pod Rysmi a pak Brnčálu. Alice pak Chatu u Popradského plesa a já Skalnatú chatu. Kolem Skalnatého plesa jsem absolvoval zkušební túry během školení RCI. Prolezli jsme si tam hezké cesty, o kterých jsem veděl, že se Alici budou líbit. Když jsem zkoušel poptávat volné ubytování, tak jen Skalnatá chata nám nabídla relativně vyhovující termín, ikdyž jen na 2 noci. Bylo nutné promyslet vhodnou „logistiku“.
Vyrážíme ve středu 27.9. po práci a přes Polsko míříme do Tater. Už v létě jsem narazil na článek o bezplatných sběrných parkovištích pod úpatím Tater, tak na jedno z nich zamíříme. Je to kousek od Tatranskej Lomnice na ploše bývalého kempu. Přijíždíme těsně před půlnocí. Rychle připravíme lůžkovou upravu v autě a jdeme spát.
Ráno vstáváme tak, abychom stíhali zabalit věci a prvním busem dojet do Tatranskej Lomnice. V rámci úspory času volíme sice dražší variantu, za to rychlejší. Na Skalnaté pleso se necháme vyvézt lanovkou. Mažeme rychle na chatu, kde jsme personál poprosili o odložení věcí, a jen s lezeckou výbavou razíme na sedačku do Lomnického sedla. Nemá smysl se zdržovat dlouhým nástupem podél sjezdovek, když se těšíme na lezení. Máme jen 2 noci a 3 lezecké dny, tedy tři túry.
Na čtvrtek 28.9. je v plánu Lomnický štít po Birkenmajerovom pilieri. Je to krásná trojka, kterou mají v oblibě i horští vůdci s klienty. V sedle procházíme kontrolou u zeleného mužíka, ale jako členové ČHS můžeme bez problémů pokračovat. Tuto cestu jsem slíbil Alici, že si ji může celou vytáhnout. Orientace není složitá, stačí se jen držet hřebene. Lezení je to snadné, ale taky moc hezké. Počasí máme povedené, tak si ho užíváme. Tatry, lezení, výhledy. Co víc si přát. Poměrně rychle jsme na vrcholu. Tady zas povinná kochačka, focení a určování vrcholů Tater. Když jsme se vším nabažili, tak přes Emericyho nárek scházíme zpět do sedla. Tohle je normální sestupová cesta z Lomničáku místy zajištěna řetězy. V sedýlku sedáme na sedačkovou lanovku a sjíždíme k chatě. Záměrně šetříme nohy a síly na další dny. A navíc už to máme zaplacené. Odpoledne a večer si užíváme západ slunce a výhledy na Slovensko.
V pátek ráno 29.9. vyrážíme na velkolepější túru, Levýho Puškáše na Kežmarský štít. Tady si na oplátku tahání délek vychutnávám já. Nástup je trošku zdlouhavější, musíme se dostat až dozadu Skalnatej doliny. Orientace v Tatrách nebývá jednoduchá, naštěstí nástup do cesty je hned vedle velkého a výrazného koutu, takže brzy nacházíme první nýt a s ním i linku cesty. Lezení je úžasné, ale celkem morálové. Často jsou mezi jištěními dlouhé odlezy na rozhlehlých položených plotnách. Po nich se dostáváme do šikmé rampy a tou až na vrchol. Počasí nám zatím stále přeje. Na vrcholu fotíme a kocháme se, jako obvykle. Sestup je ze začátku zřetelný, pak však hledáme nějaké stopy, jak dolu. Nevýrazný chodník nás zavede přímo do žlebu, kudy sestup není moc komfortní (příště musíme najít něco lepšího). Cestou ale potkáváme dva místní, kteří nám potvrzují, že jdeme dobře. Pokračujeme tedy dále žlabem dolů a za chvíli se už můžeme radovat, že je sestup za námi a my můžeme v klidu pokračovat dolinou zpět na chatu. Tady vychutnáváme zasloužené pivko a plánujeme tůru na závěrečný den. Předpověď počasí vyhrožuje deštěm po obědě a musíme po túře počítat i s cestou k autu. Rozhodneme se pro Spišskou cestu na Huncovský štít. Není daleko, je relativně lehká a časově nenáročná.
I tak v soboru ráno 30.9. vstáváme brzo, dáme snídani a balíme věci. Jsme s chatárkou domluveni, že si je můžeme nechat na chatě. Vyrážíme kolem lanovky pod Huncovský štít. Já už mám cestu přelezenou, tak tahání nechávám Alici. Začátek je sice hezký, ale nad prvním nýtem dost morálový. Je to takový rajbasový zved jen na jedné noze bez chytů a ještě je to navlhlé z ranní rosy. Alice nakonec první délku vzdá, má zrmzlé nohy bez citu a natlačené v lezečkách, tak se měníme. První délku spojuji i s druhou, ta druhá je totiž jen takovým „chozením po prérii a savaně“. Pak se opět zdvihají skály a do čela se už konečně rozhodne nalízt Alice. Vše si tahá, krom jednoho úseku. Je to zas taková hrana bez ničeho pořádného a ještě s dlouhým nášahem. Stejně je však cesta a lezení moc hezké. Déšť, ikdyž jen krápění, nás překvapil už po desáté hodině. Naštěstí jsme ale víceméně nahoře. Na samotný vrchol nejdeme, je to jen taková suťová hromada pár metrů nad námi. Prší, a my už docela i spěcháme. Sestup je v pohodě, stačí se jen držet hrany a jít po turisty vychozeném chodníku. Snadno sbíháme na Skalnaté pleso, bereme zbytek věcí na chatě, přebalíme batohy a jedeme lanovkou do Tatranskej Lomnice. Busem se opět dostáváme na parkoviště k autu. Tady padá otázka co dál. Zvažujeme přespání na našem oblíbeném místě u Liptovskej Mary, ale nebylo by špatné se někde ohřát v termální vodě. Bešeňovou tentokrát zavrhujeme, už v létě nás zaskočila cena (za 2 lidi bylo základní vstupné nějakých 75 eur). Alice nachází na netu nějaké přírodní prameny, které jsou volně přístupné. V té době ješte nevíme, že jsou to hodně profláklé a využívané Kalameny. My tam ještě nebyli, tak to jedeme vyzkoušet. Cestou přibržďujeme v Liptovskom Mikuláši a od místního lezce kupujeme průvodce na Machnatô. Počítáme s tím, že tam v neděli polezeme. Při příjezdu na Kalameny nás zaskočí množství lidí, i přesto se nám podaří se do teplé vody naložit. Větším problémem pak bylo z ní vylézt do už podzimního počasí, brr. Ten den zůstáváme u Kalamen, kde i přespíme. Přes noc bohužel zaprší, což nám zruší nedělní plány na lezení na vápně. Nu, takže zalezeme znovu do teplé vody jezírka, kde během relaxu vyřešíme náhradní program. Volíme výlet z Terchovej přes Jánošíkove diery na Malou Fatru. Projdeme se si takový příjemný okruh a po poledni jedeme domů.
Tento prodloužený víkend by mohl být inspirací pro ostatní lezce, kteří by si rádi zalezli lehčí (i když některé odvážnější) cesty v Tatrách kolem Lomnického štítu.
