Blíží se Velikonoce a je tedy potřeba promyslet plán na prodlouženej víkend. Protože ale Alice přestupuje na jinou pozici, musí si dovybrat dovolenou, a tím pádem se z prodlouženého víkendu stává dlouhá dovolená. O to složitější oříšek, kam teda vyrazit. Plánem byla původně Paklenice v Chorvatsku, ale pak jsme to přehodnotili a rozhodli jsme se podívat po Rakousko-Uhersku s tím, že program bude otevřený dle počasí a nálady. Nakonec z toho byli 3 státy z V4.
Nabalili jsme plný batoh průvodců na dané oblasti, k tomu samozřejmě výbavu na lezení po vlastním, sportovky i vícedélky. Takže obrovské množství materiálu plus věci na 11 dní. Naštěstí na lyže, cepíny a mačky nedošlo, ale i ty by Alice nejradši vzala s sebou.
Vyrážíme po práci ve čtvrtek 28.3. směr Slovensko – Kalameny. Oblíbené místo, které jsme určili jako náš první BC. Cesta byla dlouhá a únavná, na Kalameny jsme dorazili až v jednu ráno ráno. Rychle připravit spaní a zalehnout.
V pátek 29.3. vstávame docela pozdě, ale dovolená teprve začíná. Snídaně, koupačka v termálním jezírku a kolem 11té vyrážíme směr Machnatô. Parkujeme na plácku, které je značené na mapy.cz jako parkoviště, a také je to parkoviště doporučené v průvodci. Naštěstí tam místo ještě bylo. Ke skalám je to udtud úplný kousíček. Rychle se snažíme zorientovat podle průvodce, dokonce si necháme poradit od místních a už lezeme jednu cestu za druhou. Bereme cesty 4 až 7-. Vše je super odjištěné akromě 7- to není ani moc oklouzané. O té sedmě jsem si večer přečetl, že je nejstarší sedma oblasti. Vápno se za 41 let vyleští. Večer, příjemně unaveni, se vracíme do BC na Kalamenech. Pak už jen večeře a spát.
Ráno 30.3. po snídani a koupeli opět vyrážíme znovu směr Machnatô. Teď už je ale parkoviště hodně plné. Bereme snad poslední možné místo. Rozlezeme se v hezké dlouhé 4 a pak pokračujeme do 5 a 6. Lezení opět super, cesty fakt zajímavé. Užíváme si lezení do pozdního odpoledne. Kocháme se výhledy na hřeben Chopoku, kde se ještě pár nadšenců snažilo za zbytcích sněhu lyžovat ve vichřici ze saharského písku. My měli v údolí pohodičku a teplíčko. Pak přesun do BC, grilování a na kutě.
V neděli 31.3. chceme ještě jednou létz na Machnatôm, předchozí den jsem si vyhlídli další cesty, na které jsme se těšili. No, když přijíždíme k obvyklému parkovišti, opět později a tentokrát naštěstí, stojí tam auto městské policie a rozdává botičky. Prý to není oficiální parkoviště a nesmí se tam parkovat. Nastává rychlé rozhodnutí, přesouváme se na Kalamárku. A tak přes Nízké Tatry přejíždíme na jih. Navigace nás dovede na parkoviště skoro ke skalám. Tady evidentně tolerujou táboření a nocování. Nejsme v tu sami. Alice rozhodla, že první sektor, který vyzkoušíme, budou Dolní skály. Zas rychlé zorientování podle průvodce a lezeme jednu cestu za druhou. Andezit je hezký materiál, cesty tady nejsou ale nějak extra přejištěné. To však nevadí v naší klase co tady lezeme 4 až 6+ je to v pohodě. S respektem se podíváme na legendární cestu Antigravitace od Igora Kollera, tu ale ani nezkoušíme. Večer jen pogrilujeme s plecháčkem vínka, popovídáme si, hajdy spát.
Je 1.4., Velikonoční pondělí, to ale neznamená, že se nikomu nechce lízt. Skály jsou docela plné. Pro dnešek jsme si vybrali Horné skaly. Tady je to ohodně víc odjištěné. No a samozřejmě je tady opět super lezení. Cesty bereme 4 až 6. Skoro všechny jsou hvězdičkové. Končíme pozdě odpoledne, úplně vyždímani z tepla, z lezení 4 dny za sebou. Polštářky na prstech už taky potřebují odpočinek. Takže následuje další důležitý bod naší dovolený a to jsou termály. Volba padla na Podhájskú. Výhoda této varianty je že cestou bydlí moje sestra, kde máme zázemí na noc i se sprchou. A po dlouhé době se i jako rodina sejdeme a pokecáme.
V úterý ráno 2.4. ještě zavzpomínáme na příjemně strávený večer v kruhu rodinném, rozloučíme se a po snídani vyrážíme za relaxem do Podhajskej. Kupujeme si lístek na 3 hodiny. Vyhřátí a rozpuštění jsem dokonale. Ještě na odchodu si dáme pozdní oběd v místní restauraci. Pokračujeme do dalšího BC a to u mojí mámy. Jak je dobré pocházet ze Slovače.
Ve středu 3.4. volba oblasti padla na vápno v Maďarsku. Vybíráme oblast, kde jsme ještě nebyli. A to je severní okraj Budapešti, starý lom jménem Róka-hegy (Liščí kopec). Tady jsme se zasekli v jednom sektoru a vše brali kobercově. Lezení zas moc hezké a dobře odjištěné. Nejvíc nás pobavila cesta “Metrófogantyu„, která vypadala jako bychom lezli v Turnovském muzeu minerálů. Chyty a stupy byly tvořené koberci krystalů. Opět jsme přelezli docela velké množství cest, až do rozdrbání polštářků na prstech. Nastal čas na návrat do BC.
Čtvrtek ráno 4.4. vyrážíme znovu směr HU. Teď jsme vzali sebou i kamaráda s dcerou. Oblast nám byla tentokrát dobře známa, Oszoly u Czobánky. Na rozlez dáváme delší čtyřku po hraně. Pak se přesouváme do prvního sektoru, kde bereme cesty kobercově. Vše se tady pohybuje kolem 5 -/+. Alice je po tolika dnech už celkem dobře rozlezená, což dokazuje v závěrečné cestě v super oklouzané (a kvůli tomu celkem odvážné) cestě za 5 na OS.
Pátek 5.4. je volnější. Já se věnuji rodině a Alice je díky HOME OFFICE v práci. Na večer však nastává přesun na Moravu, aby si i Alice užila se svojí rodinou. Byli sme pozvání na oslavu narozenin. My ale i tohle chceme spojit s lezením. Tak směřujeme pod Helfštýn. Tady na parkovišti nocujeme.
Sobota 6.4. Ráno snídaně a razíme se podívat na plotny pod Helfštýnem. První sektor je hodně zarostlý a žel dost vlhký. V druhém sektoru se díky jedné čtyřce dostáváme nahoru a pár těch těžších cest lezeme na TR. Je to sice hezky odjištěné, ale po nočním dešti to klouže jako led. A nás čeká ještě moravská pařba. Po lezení se projdeme po ostatních sektorech. Okoukneme lezeckou oblast Gabrielka a vracíme se k autu. U Alicinho bráchy se zkulturníme a hurá pařit, pít, jíst a tancovat.
Ráno v neděli 7.4. načepujeme v Hranicích minerální vodu a vracíme se v mírné dopoledním provozu domů. Přijíždíme docela brzo, a tak ještě volíme rychlý výjezd na Sušky, kde si vylezeme „Pepisovku“ Dvojitou na Nosatou věž. Zjistili jsme, že toho už máme plné kecky, ač to bylo nádherné, touto cestou dovolenkové lezení zakončujeme.
Shrnutí. Lezli jsme jen na pohodu v klase 3 až 7-. Hlavním cílem bylo objevit pro nás dosud nelezené oblasti a dobře se před skalní sezónou rozlézt s důrazem na potrénování techniky lezení, kterou nám vštěpoval Filip Karban na tréninzích během zimního období. Vylezli jsme kolem 70ti cest. Převážně na OS. Výlet se nám opravdu povedl a i počasí nám přálo.