Po téměř celoročník diskuzích, jestli na Muchovmana ano či ne, v jakém složení a v čem, nakonec startovala během sobotního dopoledne v sychravém počasí 2 téměř oddílová družstva.

ŽeleznýmBroďákům se nepovedl úplně přesný time-management přesunu na lezecký start, výsledkem čehož byla zhruba desetiminutová ztráta, kterou se celý tým snažil s nasazaním života umořit. Franta vložil do lezecké části závodu nejen srdce, ale i sedřené a naražené koleno, na kterém si pak nechal v nemocnici vytvořit řádnou diagnózu. Kolo bezpečně prohnal výživným okruhem ve slušném čase Ivan, který po dojezdu vůbec nevypadal vyflusaně. Ale z mého pohledu nejlepší část výkonu, pánové prominou, obstaral na poslední chvíli zaskakující „liberecko-moravský cizák“ Michal, který se z Muchova vrátil v čase pod 35 minut. Škoda, že Ondra na poslední chvíli nemohl nastoupit, neb nejedna mysl se těšila na to, jak si tehle úsek vyběhne Franta…

Dívčí štafetu s anonymním názvem Železnobroďačky rozběhla směrem k Čertovým skalám Gabča, odkud se vrátila v pořádku a se solidním časem, ikdyž si po doběhu zoufala, že to bylo moc pomalý. Cyklotrasu si do poslední kapky bláta a podle fotek i do posledních sil vychutnala Lída, která těsně atakovala Ivanův čas, takže to dokonce po téhle části vypadalo, že skončíme celkově líp než kluci. No ale závěrečné neštěstí v podobě vrcholu Muchova čekalo na mě. Čas bych vůbec nezmiňovala, neb hlavní je, že jsem to přežila a to je důležitější než výsledek, teda doufám…

Neopomenutelný je taky Jirka Trakal, který se toho tradičně nebál a jako jednotlivec se popral se všemi disciplínami sám za sebe.

A protože náš něžný tým ve výsledném součtu nakonec oproti Ivanovo teamu ztratil jen minutu, už možná vymýšlíme, jak jim to za rok natřem!

Zuzka