Podzimní Blatiny 2007

Chmurné páteční odpoledne
Zkažené počasí nám naznačuje, že místo vylezených blatinských prásků strávíme celou oddílovou akci v hospodě.
Pár optimistů vyráží už v pátek s nadějí, že se vyčasí, jiní, opatrnější, čekají na příští ráno.
Sobotní překvapivě azurové dopoledne
Místo před tradiční bílou chatou se ocitáme před naší novou ubytovnou. S nevěřícným pohledem zjišťujeme, že první část výpravy vidí dnešní den poněkud bez barev. To, co včera vyváděli, my se už asi nedozvíme, leč můžeme to odtušit z výrazů jejich tváří.
Z postelí jsme je vykopali až v 11:00 a se značným zpožděním uhání naše kolona aut směr Čtyři Palice.
Každá dvojka leze své cesty a nikdo si nevšímá Ondry, který se bezhlavě vrhá do toho největšího prásku, který na Palicích vůbec je. Až když je pod klíčovým místem, pod skálou se začínají shromažďovat krvelačně vyhlížející davy. Ondra ale zklamal a cestu přelezl.
Po tomto zpestření den ubíhá bez dalších dramatičtějších událostí. Pouze provokace pana předsedy o nezodpovědných členkách a nevráceném matroši, má za následek osudnou větu: Hej, Aleši, s nima je i sranda! Tato věta vyšla z úst jednoho ze dvou exotů, se kterými jsme měli co dočinění následující večer – viz čtěte dále.
Balíme a ze skal odcházíme jako poslední. I přestože někteří z nás jsou zkušení horalové a vysokohorští průvodci, ztrácíme cestu a bloudíme po lesích než (téměř za tmy a čistě náhodou) najdeme svá auta.
Konečně dorážíme na ubytovnu a tam nám večer zpříjemňují dvě Ivanovy kamarádky zpěvem a hrou na kytaru – díky moc. Osazenstvo i zpívá, ale dlouho na suchu nevydrží. Po pokoji začíná kolovat na místo čaje hrníček s vínem i slivovicí a Ivanův výtečný nakládaný hermelín. Zvláštní je, že k nám náctiletým se hrneček se slivovicí nedostal (asi z bezpečnostních důvodů).
Jakmile jsou zásoby vypotřebovány, je rozhodnuto, jde se do hospody. Otevřeme dveře místního lokálu a jaké překvapení? Dva exoti a Ondra, který na místo auta našel hospodu, svorně upíjí již několikáté pivo. Nacházíme je ve víc než veselé náladě. Srážíme stoly dohromady a jejich předstih rychle doháníme.
Poklidná část večera je spojena s hrou piškvorek, rozléváním půllitrů piva po stole a hrou s tácky. Ta bouřlivější část večera začíná panákovými smrštěmi a nejeden dospělý musí odvádět mladistvé členky oddílu od baru, při čemž sám se k němu vrací. Kolem půlnoci platíme tučné účty a následně křižujeme silnici napříč. Při neúmyslném upadnutí do příkopu se jedna z nás potkává s koťátkem. Koťátko s lehkým traumatickým šokem nás slepě následuje.
Před ubytovnou zastavujeme a pokračujeme v zábavě. Mé matce minulé Blátiny asi stačily, a tak jsem třikrát zavolána (dokonce i mobilem) ať už se neválím po té silnici. Flaška domácí slivovice, kterou podvratný živel – Šimon, nese v podpaží z pokoje, matce moc důvěry nedodala. Slivovice je během 10 minut prázdná a důsledky nedozírné. Někteří z nás pili, aby se povznesli, někteří, aby upadli. Ty, které upadly, byly následně odvlečeny na ubytovnu. Ti povznesenější pak s lehce motající se hlavou strávili půl hodiny hledáním kýblu pro naléhavé případy (nakonec vezme za vděk i odpadkovým košem).

Nedělní hrůzostrašné ráno.
Na probuzení se vypije takové množství kávy, že ve zdejším automatu už žádná nezbyde.
Na skály vyrážíme ještě později než předchozího dne, tentokráte na Drátník. Opakuje se historie z minulých Blatin a společenství naší dívčí trojky HOŽB se rozpadá. Jedna vzala za vděk poklidným místečkem v lese, které bylo již na jaře úspěšně odzkoušeno jinou nejmenovanou členkou HO, druhá leze celkem statečně za naším předsedou a třetí leze jako chromá. Lepší pověst si náš oddíl ani nemůže přát. I když nebyli jsme jediní, kdo se na skalách ploužil jako mátoha. Exoti měli taky dost. Přesto se vylezla spousta dobrých cest. A tak se blížíme k závěru této opravdu vydařené akce.
Krásné počasí nás provázelo až do konce, bezvadní lidé na každém kroku. A tak chceme poděkovat vám všem, kteří jste jeli a drželi dobrou náladu. Doufáme, že rekordní počet 19 lidí bude příště opět překonán! Bylo to fakt super (jako vždy)! Také jsme měli možnost poznat (nové) členy oddílu (Štěpán, Šimon a Ondra), kteří se v náročných situacích osvědčili a taky překvapili výkonem na skalách.
Tak Hore zdar a nakrmte pořádně kachničky (ať to není jenom na nás)!

Jitka a Gábina alias Bukvice a Žalud

Cenzura: prudící matka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *