Výlet do Polska začal už týden předem. Gabča, naše talentovaná prudička, vytáčela taťku neustálými otázkami typu: „Budeme ve Vrchlabí přesně v osm?“, „Vyjedeme přesně v šest?“. V pátek už u nás bylo tak husto, že jsem musela použít své diplomatické zkušenosti z letitého manželství a zamezit bitce, která hrozila. Myslím, že jsem zachránila Gábině sedací část těla, na které se Honza chystal vykonat exekuci.
Pokračovat ve čtení „Sokoliki – jaro 2007“
Jarní Blatiny 2007
Je to už celé čtyři týdny, co proběhla třetí a tedy již tradiční oddílová akce na Blátinách. Z jakýchsi neznámých a pravděpodobně nepochopitelných důvodů ještě nebyl sepsán článek, a tak se pokusím posbírat všechny své zapamatované zážitky a poznatky z psaní slohů ve škole, abych podala alespoň stručnou zprávu.
Tradiční velikonoční Bořeň, aneb masakr Březňákem se tentokrát nekonal
Jak se blížily Velikonoce, začal jsem přesvědčovat lidi z oddílu o nutnosti jet na Bořeň. Lákal jsem je vyprávěním hrdinských historek o lezení, ženách, Březňáku a zpěvu v Pivním sanatoriu. Nakonec se přece jen pár lidí sešlo, takže jsme mohli vyrazit.
Naše auto ve složení Zuzka, Petr a já mělo jet jako předvoj již v pátek ráno. Nicméně technické komplikace s naším vozem nás zastavily ještě před Libercem. Nezbylo než počkat na odtah a odpoledne to zkusit s jiným autem.
Pokračovat ve čtení „Tradiční velikonoční Bořeň, aneb masakr Březňákem se tentokrát nekonal“
Výlet na Smrk
Píše se mírná zima roku 2007…. A my sedíme pod umělou stěnou a přemýšlíme, jak naplnit svoje touhy po výstupu na nějakou vysokou a zasněženou horu. Po chvilce je rozhodnuto. Vyrazíme na Smrk. Splňuje spoustu našich podmínek. Je nedaleko, nahoře je určitě sněhu dost…no a zvládneme to za víkend. Teď už jen kdo se na tu výpravu odhodlá…
Podzimní Blatiny
Dne 13. – 15. 10. se měla uspořádat oddílová akce – Podzimní Blatiny. Vedoucí oddílu se rozhodl po neblahých zkušenostech s ČD z předešlého roku, že se tentokrát pojede autem.
Odjezd byl plánován na 16:30, ale jelikož jsme se s Gábinou zamkly v domě a nemohly najít klíče, odjížděli jsme s „menším“ zpožděním. Neujeli jsme ani tři km a už začaly práskat zátky od piv (pití se samozřejmě zdržely nezletilé osoby a řidič). V Pardubicích jsme měli naložit Zuzku, ale navigace nejmenovaného (že, Jouzo?) selhala a vlakové nádraží jsme přejeli.
Jarní Blatiny
Pátek odpoledne, víkend začíná a my odjíždíme za lezením do Žďárských Vrchů. Dohodli jsme se, že se svěříme Českým Drahám a pocestujeme s nimi. Klasika, půl hodiny čekám, než přijede náhradní autobusová doprava, neboť vlaky mají výluku. V Semilech se setkávám s Ivanem a pokračujeme vlakem. Nabíráme dalších 10 minut zpoždění (dohromady tedy 40) a jelikož máme v Hradci na přestup „jen“ 44 minut, řešíme, co když to nestihnem. Máme promyšlený bivak nebo spaní na veřejných záchodcích.
Ani do jednoho se mi opravdu nechce, a tak jsem ráda, že autobus má 20 minut zpoždění. Už celkem v klidu stíháme další dva autobusy, cesta příjemně utíká, ale začíná se stmívat a nás čekají ještě 3,5 km přes kopec na chatu do Blatin. V posledních minutách jízdy vymáhám od Ivana slib, že dojdeme za světla.
Pokračovat ve čtení „Jarní Blatiny“