Uaaaaaaaaaaaa…. Je středa 18.července večer. Ani se mi nechce věřit, že po roce dohadů skutečně sedím ve vlaku na Slovensko. Naplňuje se tak můj loňský sen, jet za lezením do Tater. Ačkoli to měla být akce velkého formátu, tak nakonec jedeme jen ve dvou. Zato ale s jasným cílem- Chata pod Rysmi. Mimochodem, tenhle můj geniální nápad se mi posléze s batohem na zádech jevil jako pořádná krávovina.
Sokoliki – jaro 2007
Výlet do Polska začal už týden předem. Gabča, naše talentovaná prudička, vytáčela taťku neustálými otázkami typu: „Budeme ve Vrchlabí přesně v osm?“, „Vyjedeme přesně v šest?“. V pátek už u nás bylo tak husto, že jsem musela použít své diplomatické zkušenosti z letitého manželství a zamezit bitce, která hrozila. Myslím, že jsem zachránila Gábině sedací část těla, na které se Honza chystal vykonat exekuci.
Pokračovat ve čtení „Sokoliki – jaro 2007“
Jarní Blatiny 2007
Je to už celé čtyři týdny, co proběhla třetí a tedy již tradiční oddílová akce na Blátinách. Z jakýchsi neznámých a pravděpodobně nepochopitelných důvodů ještě nebyl sepsán článek, a tak se pokusím posbírat všechny své zapamatované zážitky a poznatky z psaní slohů ve škole, abych podala alespoň stručnou zprávu.
Tradiční velikonoční Bořeň, aneb masakr Březňákem se tentokrát nekonal
Jak se blížily Velikonoce, začal jsem přesvědčovat lidi z oddílu o nutnosti jet na Bořeň. Lákal jsem je vyprávěním hrdinských historek o lezení, ženách, Březňáku a zpěvu v Pivním sanatoriu. Nakonec se přece jen pár lidí sešlo, takže jsme mohli vyrazit.
Naše auto ve složení Zuzka, Petr a já mělo jet jako předvoj již v pátek ráno. Nicméně technické komplikace s naším vozem nás zastavily ještě před Libercem. Nezbylo než počkat na odtah a odpoledne to zkusit s jiným autem.
Pokračovat ve čtení „Tradiční velikonoční Bořeň, aneb masakr Březňákem se tentokrát nekonal“
Výlet na Smrk
Píše se mírná zima roku 2007…. A my sedíme pod umělou stěnou a přemýšlíme, jak naplnit svoje touhy po výstupu na nějakou vysokou a zasněženou horu. Po chvilce je rozhodnuto. Vyrazíme na Smrk. Splňuje spoustu našich podmínek. Je nedaleko, nahoře je určitě sněhu dost…no a zvládneme to za víkend. Teď už jen kdo se na tu výpravu odhodlá…
Podzimní Blatiny
Dne 13. – 15. 10. se měla uspořádat oddílová akce – Podzimní Blatiny. Vedoucí oddílu se rozhodl po neblahých zkušenostech s ČD z předešlého roku, že se tentokrát pojede autem.
Odjezd byl plánován na 16:30, ale jelikož jsme se s Gábinou zamkly v domě a nemohly najít klíče, odjížděli jsme s „menším“ zpožděním. Neujeli jsme ani tři km a už začaly práskat zátky od piv (pití se samozřejmě zdržely nezletilé osoby a řidič). V Pardubicích jsme měli naložit Zuzku, ale navigace nejmenovaného (že, Jouzo?) selhala a vlakové nádraží jsme přejeli.
Jarní Blatiny
Pátek odpoledne, víkend začíná a my odjíždíme za lezením do Žďárských Vrchů. Dohodli jsme se, že se svěříme Českým Drahám a pocestujeme s nimi. Klasika, půl hodiny čekám, než přijede náhradní autobusová doprava, neboť vlaky mají výluku. V Semilech se setkávám s Ivanem a pokračujeme vlakem. Nabíráme dalších 10 minut zpoždění (dohromady tedy 40) a jelikož máme v Hradci na přestup „jen“ 44 minut, řešíme, co když to nestihnem. Máme promyšlený bivak nebo spaní na veřejných záchodcích.
Ani do jednoho se mi opravdu nechce, a tak jsem ráda, že autobus má 20 minut zpoždění. Už celkem v klidu stíháme další dva autobusy, cesta příjemně utíká, ale začíná se stmívat a nás čekají ještě 3,5 km přes kopec na chatu do Blatin. V posledních minutách jízdy vymáhám od Ivana slib, že dojdeme za světla.
Pokračovat ve čtení „Jarní Blatiny“